Vízmburk

Na ostrohu nad nivou Úpy, mezi Úpicí a Červeným Kostelcem, se nachází zřícenina raně gotického hradu Vízmburka. Hrad je poprvé písemně doložen v Dalimilově kronice, prvním jednoznačným písemným pramenem je pak užitý predikát v listině z roku 1289.

Hrad zaujal pozici na cípu ostrohu vybíhajícího z terénního masivu zvaného Končiny jižním směrem. Převýšení plochy hradu nad tokem Úpy činí až 100m. Strmý sráz zajišťuje především západní a jižní stranu, o něco pozvolnější je strana východní a po rovině přístupná je strana severní. Proto se na severní straně nacházelo nejmohutnější opevnění. Zhruba 50m před jádrem hradu přetíná ostroh mohutný val, před kterým probíhal vnější příkop, dnes již jen málo patrný. Další valovitý útvar se nachází nad západním svahem, severozápadně od šíjového opevnění. Podél něj patrně vedla přístupová cesta. Spojování tohoto útvaru s jejím opevněním je však v rovině spekulací. Za vnějším valem hradu se na ploše zhruba 70x30m nachází předhradí, v jehož severozápadní části se nachází výrazná terénní deprese. Jádro hradu od předhradí odděluje mohutný val, částečně tvořený skálou. Z vnější strany je opět lemován příkopem, kterým dnes vede cesta. Na vrcholu valu se v severozápadní části nachází pozůstatky brány s vyzděnou vlčí jámou. Val původně vedl zřejmě okolo celého hradu (pokud ho na západní straně nenahrazovala lehčí forma opevnění), nejmohutnější byl jistě podél přístupné severní strany a podél východní strany s pozvolnějším svahem. Na těchto stranách se dochoval dodnes. Před parkánem, který obtáčel celé jádro, probíhal ještě příkop, dnes patrný také pouze na čelní a východní straně. V severozápadním cípu parkánu, naproti zbytkům brány velkého valu se nacházela druhá brána hradu. Přístup dále vedl parkánem po západní straně až k další bráně, která ústila přímo na nádvoří jádra. V severovýchodním cípu jádra se tyčil mohutný bergfrit, dnes dochovaný pouze ve své dolní části (maximálně do výšky 7,3m). Od bergfritu vybíhala mohutná obvodová hradba (až 2,5m), k níž se na vnitřní straně připojovaly budovy podél všech stran. Jižní a východní křídla byla široká, většina místností měla honosnou výzdobu. Západní křídlo bylo úzké a patrně nepřevyšovalo výšku hradby.

Roku 1447 byl hrad vykoupen slezskými městy, a jakožto sídlo škůdců pobořen. Roku 1516 je připomínán jako pustý. Vzhledem k tomu, že hrad byl pobořen do své vnitřní plochy, vznikla zde vysoká destrukční vrstva. Postupem času se z hradu stal vysoký kopec s příkopy a valy.

Roku 1972 byl na hradě podniknut svým rozsahem ojedinělý archeologický výzkum, který nakonec trval dlouhých 13 let. Hrad byl vykopán až na úroveň původního terénu. Při vykopávkách bylo objeveno mnoho kamenických článků, často velmi honosných. Smůlou pro hrad bylo to, že po úmrtí vedoucího výzkumu se nenašla dostatečně silná osobnost, která by ve výzkumu a především v konzervaci zříceniny pokračovala. Vzhledem k tomu, že materiálem pro hrad byl místní málo odolný pískovec, dochází k jeho rychle destrukci. Kvůli vandalským útokům byly přemístěny nejhodnotnější kamenické články a hrad byl zastřešen pomocí střechou na lešeňové konstrukci. Situace se mění až v posledních letech, kdy je hrad opravován, někdy až zbytečně moc..

mapa  

Kraj: Královehradecký
Okres: Trutnov
Katastrální území: Havlovice

GPS: 50°29'6.799"N, 16°2'59.103"E


Kulturní památka

Číslo rejstříku ÚSKP: 17988/6-3517


 

Fotogalerie

grafika grafika grafika grafika grafika
grafika grafika grafika grafika grafika
grafika grafika grafika grafika grafika
grafika grafika grafika grafika grafika
grafika grafika grafika grafika grafika
grafika grafika grafika grafika grafika
grafika grafika grafika grafika grafika
grafika grafika grafika grafika grafika
grafika grafika grafika grafika grafika
grafika grafika grafika grafika grafika
grafika grafika grafika grafika grafika
grafika grafika grafika grafika grafika
grafika grafika grafika grafika grafika
grafika grafika grafika grafika grafika
grafika grafika grafika grafika grafika
grafika grafika grafika grafika grafika