opevnění u Sloupu

Reliéfní zbytky opevnění na ostrožně nad pravým břehem Bojovského potoka, necelých 2,5 km daleko od soutoku Vlatavy a Sázavy. Lokalita je mezi archeology dlouhodobě známa, v poslední době byla opětovně "objevena"" místními nadšenci.

Ostroh je vymezen strmým srázem na severní a jižní straně, kde terén padá do údolí bezejmenných přítoků Bojovského potoka. Západně se k potoku sklání skalnatá opyš.

Na konci ostrohu je valem vymezena trojúhelníkovitá plocha s delší osou dlouhou 38 m. Délka šíjového valu je zhruba 18 m a nejlépe je patrný v jižním části, kde dosahuje výšky téměř 0,8 m. Směrem k severu se snižuje a u severní hrany je již zcela zaniklý. Nad severní hranou se nachází nevýrazný valovitý útvar, který ji lemuje po celé délce a je také pozůstatkem nasucho kladwené zdi. Jižní hrana je mírně snížená a přímo pod ní se nachází kamenné moře, i zde stála podobná zeď, eroze ji však snesla po svahu. Směrem k západu se plocha tenčí a končí úzkou skalnatou opyší před kterou nejsou žádné pozůstatky po opevnění patrné. Ve vnitřní ploše nejsou žádné stopy po zástavbě. Kamenitý val je pozůstatkem nasucho kladené zdi, která do valu destruovala.

Datování této fortifikace není jisté, ale patrně sloužila k ochraně těžebních aktivit. Provedkli jsme zde detektorový výzkum, položili archeologickou sondu, pokusili se o poovrchový sběr. Zlato se v blízkém okolí těžilo již v době železné, snad i v raném středověku a především v průběhu 13. až 15.století, kdy je vznik opevnění jednoznačně nejpravděpodobnější. Nedaleko, severozápadně od opevnění se nachází homolovitý uměle nasypaný pahorek související s těžbou.